Šantidéva

Tibetské biografie buddhismu často uvádí, že učenec známý pod jménem Šantidéva prakticky nikdy nechodil včas a mniši za jeho tři zjevení považovali spánek, jídlo a stolici. I přes tento nadhled je Šantidéva uznávaným buddhistickým učencem a často je považován za posledního spisovatele a básníka, který psal o buddhismu v době jeho největšího rozmachu. Své první dílo napsal Šantidéva až poté, co jej donutili přednášet před celou univerzitou. V této době píše tento mnich svou nejslavnější a jedinou knihu "Bódhičarjávatára (Uvedení na cestu k probuzení)". Tato kniha, která se dnes dočkala překladů do desítek světových jazyků je seznámením čtenářů s indickým buddhismem, jaký byl v 8. století, tedy v době, kdy ji Šantidéva napsal. Tento mnich nebyl vždy učencem buddhismu, původně byl z královské rodiny a po úmrtí svého otce se měl stát králem. Šantidéva se však raději stal mužem bez domova, alespoň do doby, než se stal mnichem.