Franz Kafka zemřel na následky tuberkulózy roku 1924, takže se nedožil nacistické okupace Československa ani toho, jak všechny tři jeho sestry zahynuly v koncentračních táborech. Zažil ovšem první světovou válku, ale i euforii ze vzniku Československa a zlatá dvacátá léta. Přesto je jeho literatura považována za předobraz existencialismu, je snová, úzkostná, zaobírá se osamělostí jedince mezi ostatními, nepochopením a nerozuměním. Ať už jsou jeho díla pozamenána Kafkovou povahou, spory s rodinou, probíhající chorobou či zvláštním postavením pražského Žida, jejich atmosféra je natolik osobitá, konzistentní a jedinečná, že tvoří už navždy jeden ze základních pilířů světové literatury. Za povšimnutí stojí nejen nejznámější Zámek a Proces či Proměna, ale např. i Dopis otci či Dopisy Felici nebo drobnější povídky, které vyšly po autorově smrti navzdory jeho přání a jsou přeloženy do češtiny.