Obratník Jednorožce
21
%
235 Kč 297 Kč
Sleva až 70% u třetiny knih
Obratník Jednorožce je prozatím jedinou básnickou
sbírkou autorky, která se považuje za racionální pisatelku odborné
prózy, nikoliv za básnířku. Sbírka obsahuje jen několik málo básní
ze starší doby, neboť několik předchozích pokusů o verše autorka
zničila. Velkým impulsem pro systematické psaní poezie bylo
založení blogu Toulání se slovy a možnost sledovat odezvu čtenářů.
Druhým podnětem bylo seznámení s básníkem Františkem Kostlánem,
který ji přesvědčil o smyslu psaní poezie a jehož báseň Stromuž ji
silně oslovila. Po dobu zhruba dvou let pak na blog psala básně v
kratších či delších intervalech, ale vždy pouze jako sdělení určené
pouze úzkému okruhu čtenářů, převážně blízkých přátel, některým z
nich básně přímo dedikovala, nebo jim věnovala akrostich.
Básně z Obratníku jednorožce jsou pokusem vyjádřit takové
věci, které buď nelze, nebo není příjemné psát prózou, které není
dobré vyslovit přímo a které se blíží výtvarnému projevu. Častým
motivem je krajina, nostalgie, vzpomínky, stesk, hněv, ale také
touha po cestách a odezva na zážitky z výprav, které autorka,
vášnivá cestovatelka, podnikla. Objevují se i reminiscence na
klasickou literaturu, na dějiny, mýty a obrazy, jde o krátké básně,
výjimkou je cyklus Amida na sněhu, která je variací na jednu z
hlavních židovských modliteb. Tato modlitba zvaná Amida, nebo
Osmnáct požehnáni (Šmone esre) je součástí každodenní liturgie.
Navzdory názvu jde o dvacet básní - požehnání obsahujících všechny
aspekty života. V autorčině verzi je vyjádřen smutek i naděje,
které provázejí její poslední roky, v básni je explicitně zmíněno
jméno Filipa Sklenáře, básníka, kterého autorka nalezla ve
virtualitě internetu, spřátelila se s ním, obdivovala jeho talent a
vyměňovala si s ním básně. Tento kontraverzní, ale citlivý umělec
tragicky zahynul ve svých jednatřiceti letech, neunesl svůj
komplikovaný osobní život a štvanici internetových stalkerů.
V básních Věry Tydlitátové se objevuje protipól její
racionální osobnosti, je v nich skryta touha po přátelství, po
blízkosti a možnosti důvěřovat, ale současně útěk do samoty, do
daleka, na cestu za velkým objevitelským dobrodružstvím. Je to
reakce na profánní každodennost, proto je sbírka pojmenovaná po
básni, v níž je hlavním motivem plavba za neznámý obzor.
Obratník Jednorožce je prozatím jedinou básnickou
sbírkou autorky, která se považuje za racionální pisatelku odborné
prózy, nikoliv za básnířku. Sbírka obsahuje jen několik málo básní
ze starší doby, neboť několik předchozích pokusů o verše autorka
zničila. Velkým impulsem pro systematické psaní poezie bylo
založení blogu Toulání se slovy a možnost sledovat odezvu čtenářů.
Druhým podnětem bylo seznámení s básníkem Františkem Kostlánem,
který ji přesvědčil o smyslu psaní poezie a jehož báseň Stromuž ji
silně oslovila. Po dobu zhruba dvou let pak na blog psala básně v
kratších či delších intervalech, ale vždy pouze jako sdělení určené
pouze úzkému okruhu čtenářů, převážně blízkých přátel, některým z
nich básně přímo dedikovala, nebo jim věnovala akrostich.
Básně z Obratníku jednorožce jsou pokusem vyjádřit takové
věci, které buď nelze, nebo není příjemné psát prózou, které není
dobré vyslovit přímo a které se blíží výtvarnému projevu. Častým
motivem je krajina, nostalgie, vzpomínky, stesk, hněv, ale také
touha po cestách a odezva na zážitky z výprav, které autorka,
vášnivá cestovatelka, podnikla. Objevují se i reminiscence na
klasickou literaturu, na dějiny, mýty a obrazy, jde o krátké básně,
výjimkou je cyklus Amida na sněhu, která je variací na jednu z
hlavních židovských modliteb. Tato modlitba zvaná Amida, nebo
Osmnáct požehnáni (Šmone esre) je součástí každodenní liturgie.
Navzdory názvu jde o dvacet básní - požehnání obsahujících všechny
aspekty života. V autorčině verzi je vyjádřen smutek i naděje,
které provázejí její poslední roky, v básni je explicitně zmíněno
jméno Filipa Sklenáře, básníka, kterého autorka nalezla ve
virtualitě internetu, spřátelila se s ním, obdivovala jeho talent a
vyměňovala si s ním básně. Tento kontraverzní, ale citlivý umělec
tragicky zahynul ve svých jednatřiceti letech, neunesl svůj
komplikovaný osobní život a štvanici internetových stalkerů.
V básních Věry Tydlitátové se objevuje protipól její
racionální osobnosti, je v nich skryta touha po přátelství, po
blízkosti a možnosti důvěřovat, ale současně útěk do samoty, do
daleka, na cestu za velkým objevitelským dobrodružstvím. Je to
reakce na profánní každodennost, proto je sbírka pojmenovaná po
básni, v níž je hlavním motivem plavba za neznámý obzor.
Obratník Jednorožce je prozatím jedinou básnickou
sbírkou autorky, která se považuje za racionální pisatelku odborné
prózy, nikoliv za básnířku. Sbírka obsahuje jen několik málo básní
ze starší doby, neboť několik předchozích pokusů o verše autorka
zničila. Velkým impulsem pro systematické psaní poezie bylo
založení blogu Toulání se slovy a možnost sledovat odezvu čtenářů.
Druhým podnětem bylo seznámení s básníkem Františkem Kostlánem,
který ji přesvědčil o smyslu psaní poezie a jehož báseň Stromuž ji
silně oslovila. Po dobu zhruba dvou let pak na blog psala básně v
kratších či delších intervalech, ale vždy pouze jako sdělení určené
pouze úzkému okruhu čtenářů, převážně blízkých přátel, některým z
nich básně přímo dedikovala, nebo jim věnovala akrostich.
Básně z Obratníku jednorožce jsou pokusem vyjádřit takové
věci, které buď nelze, nebo není příjemné psát prózou, které není
dobré vyslovit přímo a které se blíží výtvarnému projevu. Častým
motivem je krajina, nostalgie, vzpomínky, stesk, hněv, ale také
touha po cestách a odezva na zážitky z výprav, které autorka,
vášnivá cestovatelka, podnikla. Objevují se i reminiscence na
klasickou literaturu, na dějiny, mýty a obrazy, jde o krátké básně,
výjimkou je cyklus Amida na sněhu, která je variací na jednu z
hlavních židovských modliteb. Tato modlitba zvaná Amida, nebo
Osmnáct požehnáni (Šmone esre) je součástí každodenní liturgie.
Navzdory názvu jde o dvacet básní - požehnání obsahujících všechny
aspekty života. V autorčině verzi je vyjádřen smutek i naděje,
které provázejí její poslední roky, v básni je explicitně zmíněno
jméno Filipa Sklenáře, básníka, kterého autorka nalezla ve
virtualitě internetu, spřátelila se s ním, obdivovala jeho talent a
vyměňovala si s ním básně. Tento kontraverzní, ale citlivý umělec
tragicky zahynul ve svých jednatřiceti letech, neunesl svůj
komplikovaný osobní život a štvanici internetových stalkerů.
V básních Věry Tydlitátové se objevuje protipól její
racionální osobnosti, je v nich skryta touha po přátelství, po
blízkosti a možnosti důvěřovat, ale současně útěk do samoty, do
daleka, na cestu za velkým objevitelským dobrodružstvím. Je to
reakce na profánní každodennost, proto je sbírka pojmenovaná po
básni, v níž je hlavním motivem plavba za neznámý obzor.
Autor: | Tydlitátová Věra |
Nakladatel: | Kartuziánské nakladatelství |
Rok vydání: | 2011 |
Jazyk : | Čeština |
Druh: | 1 x kniha |
Vazba: | Paperback |
Počet stran: | 124 |
Zařazení: | česká poezie |
Mohlo by se vám také líbit..
-
Kosmologie Hebrejské bible a starověk...
Tydlitátová Věra
-
Židé v Putinově stínu
Tydlitátová Věra
-
Zvířata v Hebrejské bibli a v židovsk...
Tydlitátová Věra
-
Zápisky ze stalinských koncentráků
Karel Goliath
-
Zita - důvěrný portrét císařovny
Cyrille Debris
-
Kde je ten právě narozený Král
Česlava Talafantová
-
Síla ticha
Robert Kardinál Sarah
-
Synové gulagu
Armand Maloumian
-
Rozptýlit mlhu
Marie Tejklová
-
Krvavé jahody
Jiří Kupka
-
Anička a ostrov andělů
Ludmila Jančiková
-
Ztracení - Kolaps katolické kultury
Philip F. Lawler
-
Mnoho z jednoho aneb vaříme v římském...
Miluše Žaloudková
-
Jeho první návrat
Jan Peringer
-
Pohádky z parapetu
Hénková Ludmila
-
Paní doktorová 0-287
Larysa Henijuš