Pinochet
666 Kč 695 Kč
Sleva až 70% u třetiny knih
Postava chilského generála Augusta Pinocheta (nar.
1914) vzbuzuje protikladné a nesmiřitelné reakce po celém světě, a
to od chvíle, kdy se generál v roce 1973 postavil do čela puče,
který svrhl legální chilskou levicovou vládu a nastolil v zemi
režim vojenské junty. Jedni v něm vidí krvavého diktátora, po němž
zůstaly tisíce mrtvých a umučených, druzí neohroženého chilského
zachránce před komunismem a strůjce ekonomického rozvoje země.
Gonzalo Vial, univerzitní profesor a historik, se snaží
vytvořit životopisný portrét svého krajana generála Pinocheta bez
apriorních ideologických východisek, nezastírá však, že životní běh
generála líčí jako příběh odvíjející se v základním
politicko-společenském schématu druhé poloviny 20. století, jakým
pro autora byla obrana západní civilizace proti mezinárodnímu
komunismu.
Ať už čtenář zaujímá jakékoliv stanovisko, Vialova kniha je
přínosná už tím, že předkládá detailní a věcně zasvěcený pohled na
chilské události a společnost zevnitř. Autor věnuje pozornost
generálovu rodinnému a sociálnímu zázemí, jeho profesionální
kariéře v letech 1933–1971, a poté se soustřeďuje na vztah
tradičních chilských vojenských složek vůči socialistickému
prezidentovi Allendovi, za jehož úřadu dochází k politické a
sociální polarizaci chilské společnosti. Po vylíčení puče proti
zavedené chilské demokracii, jak k němu došlo 11. září 1973, se
autor zaměřuje na popis následné obnovy společenského a
hospodářského života země a na Pinochetovu úlohu v tomto procesu.
Na jedné straně zde funguje režim, jehož policie (DINA) provádí
krvavou represi proti komunistické a socialistické opozici s
bilancí několika tisíc obětí. Na druhé straně je v Chile se
souhlasem vojenské junty budována nová ekonomická struktura pod
taktovkou mladých neoliberálních ekonomů vyškolených chicagskou
školou, v čele s talentovaným Jorgem Cauasem Lamou.
Právě popis „šokové terapie“, ke které svoluje Pinochetova
junta, patří k nejpřínosnějším částem knihy, podobně jako líčení
zahraničněpolitických obtíží, s jakými se muselo Pinochetovo Chile
vyrovnávat, ať už šlo o mezinárodní blokádu, kdy mu i USA odmítly
dodávat zbraně, anebo o válečné napětí na chilsko-peruánské a
chilsko-argentinské hranici.
Postava chilského generála Augusta Pinocheta (nar.
1914) vzbuzuje protikladné a nesmiřitelné reakce po celém světě, a
to od chvíle, kdy se generál v roce 1973 postavil do čela puče,
který svrhl legální chilskou levicovou vládu a nastolil v zemi
režim vojenské junty. Jedni v něm vidí krvavého diktátora, po němž
zůstaly tisíce mrtvých a umučených, druzí neohroženého chilského
zachránce před komunismem a strůjce ekonomického rozvoje země.
Gonzalo Vial, univerzitní profesor a historik, se snaží
vytvořit životopisný portrét svého krajana generála Pinocheta bez
apriorních ideologických východisek, nezastírá však, že životní běh
generála líčí jako příběh odvíjející se v základním
politicko-společenském schématu druhé poloviny 20. století, jakým
pro autora byla obrana západní civilizace proti mezinárodnímu
komunismu.
Ať už čtenář zaujímá jakékoliv stanovisko, Vialova kniha je
přínosná už tím, že předkládá detailní a věcně zasvěcený pohled na
chilské události a společnost zevnitř. Autor věnuje pozornost
generálovu rodinnému a sociálnímu zázemí, jeho profesionální
kariéře v letech 1933–1971, a poté se soustřeďuje na vztah
tradičních chilských vojenských složek vůči socialistickému
prezidentovi Allendovi, za jehož úřadu dochází k politické a
sociální polarizaci chilské společnosti. Po vylíčení puče proti
zavedené chilské demokracii, jak k němu došlo 11. září 1973, se
autor zaměřuje na popis následné obnovy společenského a
hospodářského života země a na Pinochetovu úlohu v tomto procesu.
Na jedné straně zde funguje režim, jehož policie (DINA) provádí
krvavou represi proti komunistické a socialistické opozici s
bilancí několika tisíc obětí. Na druhé straně je v Chile se
souhlasem vojenské junty budována nová ekonomická struktura pod
taktovkou mladých neoliberálních ekonomů vyškolených chicagskou
školou, v čele s talentovaným Jorgem Cauasem Lamou.
Právě popis „šokové terapie“, ke které svoluje Pinochetova
junta, patří k nejpřínosnějším částem knihy, podobně jako líčení
zahraničněpolitických obtíží, s jakými se muselo Pinochetovo Chile
vyrovnávat, ať už šlo o mezinárodní blokádu, kdy mu i USA odmítly
dodávat zbraně, anebo o válečné napětí na chilsko-peruánské a
chilsko-argentinské hranici.
Postava chilského generála Augusta Pinocheta (nar.
1914) vzbuzuje protikladné a nesmiřitelné reakce po celém světě, a
to od chvíle, kdy se generál v roce 1973 postavil do čela puče,
který svrhl legální chilskou levicovou vládu a nastolil v zemi
režim vojenské junty. Jedni v něm vidí krvavého diktátora, po němž
zůstaly tisíce mrtvých a umučených, druzí neohroženého chilského
zachránce před komunismem a strůjce ekonomického rozvoje země.
Gonzalo Vial, univerzitní profesor a historik, se snaží
vytvořit životopisný portrét svého krajana generála Pinocheta bez
apriorních ideologických východisek, nezastírá však, že životní běh
generála líčí jako příběh odvíjející se v základním
politicko-společenském schématu druhé poloviny 20. století, jakým
pro autora byla obrana západní civilizace proti mezinárodnímu
komunismu.
Ať už čtenář zaujímá jakékoliv stanovisko, Vialova kniha je
přínosná už tím, že předkládá detailní a věcně zasvěcený pohled na
chilské události a společnost zevnitř. Autor věnuje pozornost
generálovu rodinnému a sociálnímu zázemí, jeho profesionální
kariéře v letech 1933–1971, a poté se soustřeďuje na vztah
tradičních chilských vojenských složek vůči socialistickému
prezidentovi Allendovi, za jehož úřadu dochází k politické a
sociální polarizaci chilské společnosti. Po vylíčení puče proti
zavedené chilské demokracii, jak k němu došlo 11. září 1973, se
autor zaměřuje na popis následné obnovy společenského a
hospodářského života země a na Pinochetovu úlohu v tomto procesu.
Na jedné straně zde funguje režim, jehož policie (DINA) provádí
krvavou represi proti komunistické a socialistické opozici s
bilancí několika tisíc obětí. Na druhé straně je v Chile se
souhlasem vojenské junty budována nová ekonomická struktura pod
taktovkou mladých neoliberálních ekonomů vyškolených chicagskou
školou, v čele s talentovaným Jorgem Cauasem Lamou.
Právě popis „šokové terapie“, ke které svoluje Pinochetova
junta, patří k nejpřínosnějším částem knihy, podobně jako líčení
zahraničněpolitických obtíží, s jakými se muselo Pinochetovo Chile
vyrovnávat, ať už šlo o mezinárodní blokádu, kdy mu i USA odmítly
dodávat zbraně, anebo o válečné napětí na chilsko-peruánské a
chilsko-argentinské hranici.
Postava chilského generála Augusta Pinocheta (nar.
1914) vzbuzuje protikladné a nesmiřitelné reakce po celém světě, a
to od chvíle, kdy se generál v roce 1973 postavil do čela puče,
který svrhl legální chilskou levicovou vládu a nastolil v zemi
režim vojenské junty. Jedni v něm vidí krvavého diktátora, po němž
zůstaly tisíce mrtvých a umučených, druzí neohroženého chilského
zachránce před komunismem a strůjce ekonomického rozvoje země.
Gonzalo Vial, univerzitní profesor a historik, se snaží
vytvořit životopisný portrét svého krajana generála Pinocheta bez
apriorních ideologických východisek, nezastírá však, že životní běh
generála líčí jako příběh odvíjející se v základním
politicko-společenském schématu druhé poloviny 20. století, jakým
pro autora byla obrana západní civilizace proti mezinárodnímu
komunismu.
Ať už čtenář zaujímá jakékoliv stanovisko, Vialova kniha je
přínosná už tím, že předkládá detailní a věcně zasvěcený pohled na
chilské události a společnost zevnitř. Autor věnuje pozornost
generálovu rodinnému a sociálnímu zázemí, jeho profesionální
kariéře v letech 1933–1971, a poté se soustřeďuje na vztah
tradičních chilských vojenských složek vůči socialistickému
prezidentovi Allendovi, za jehož úřadu dochází k politické a
sociální polarizaci chilské společnosti. Po vylíčení puče proti
zavedené chilské demokracii, jak k němu došlo 11. září 1973, se
autor zaměřuje na popis následné obnovy společenského a
hospodářského života země a na Pinochetovu úlohu v tomto procesu.
Na jedné straně zde funguje režim, jehož policie (DINA) provádí
krvavou represi proti komunistické a socialistické opozici s
bilancí několika tisíc obětí. Na druhé straně je v Chile se
souhlasem vojenské junty budována nová ekonomická struktura pod
taktovkou mladých neoliberálních ekonomů vyškolených chicagskou
školou, v čele s talentovaným Jorgem Cauasem Lamou.
Právě popis „šokové terapie“, ke které svoluje Pinochetova
junta, patří k nejpřínosnějším částem knihy, podobně jako líčení
zahraničněpolitických obtíží, s jakými se muselo Pinochetovo Chile
vyrovnávat, ať už šlo o mezinárodní blokádu, kdy mu i USA odmítly
dodávat zbraně, anebo o válečné napětí na chilsko-peruánské a
chilsko-argentinské hranici.
Autor: | Gonzalo Vial Correa |
Nakladatel: | Prostor |
ISBN: | 80-7260-167-9 |
Rok vydání: | 2007 |
Jazyk : | Čeština |
Druh: | 1 x kniha |
Vazba: | pevná |
Počet stran: | 680 |
Zařazení: | biografie • 20. stol. • prezidenti • generálové • Chile • Pinochet Ugarte, Augusto, • vojenská diktatura |
Mohlo by se vám také líbit..
-
Moje pařížská revoluce
Andrea Sedláčková
-
Ve službě republice
Jiří Paroubek
-
Labyrint z ledu
Levy, Buddy; Weihenmayer, Erik
-
Dějiny medicíny
Roy Porter
-
Evoluce svým vlastním tvůrcem
Miroslav Veverka
-
Případ Pavlína
Martina Formanová
-
Případ Pavlína
Martina Formanová
-
Na konci světa
Jiří Pehe
-
Tři tváře anděla
Jiří Pehe
-
Mimořádná událost
Jiří Pehe
-
Staří mistři
Thomas Bernhard
-
Matka vzala roha
Edgar Dutka
-
Ochlazení
Michael Žantovský
-
Až po svatbě
Rudolf Roden
-
Provizorium
Wolfgang Hilbig
-
Plnou parou v politice
Jiří Paroubek