Stylistické studie z románských literatur
16
%
250 Kč 299 Kč
Expedujeme 1 až 2 dny
Sleva až 70% u třetiny knih
První český výbor z díla jedné z nejoriginálnějších
osobností jazykovědy a literární vědy 20. století.
Spolu s velkými romanisty Karlem Vosslerem, Ernstem Robertem
Curtiem a Erichem Auerbachem byl představitelem polemické reakce na
pozitivistickou filologii a průkopníkem metodologických postupů,
které za jazykovými fakty dokážou zahlédnout tvůrčí individuum a
jeho osobní styl, za osobním stylem dobovou stylovou tendenci a od
ní pak dojít k panoramatickému pohledu na jednotlivé aspekty
kulturních dějin. Spitzer publikoval v pěti jazycích (němčině,
francouzštině, španělštině, italštině a angličtině) a ve svých
stylistických studiích se zabýval nejvýznamnějšími texty z oblasti
románských literatur, ale i literaturou německou a angloamerickou.
Přítomný výbor sestává ze dvou částí: v první části jsou
připomenuty Spitzerovy základní příspěvky teoretického a
metodologického charakteru, druhá část přináší jeho nejvýznamnější
romanistické studie. Literatura je pro Spitzera výsadním prostorem,
kde se lze dotknout kreativity lidského ducha, a stylistika je pro
něho jedinečným mostem mezi literaturou a jazykem. V počátcích své
odborné dráhy hledal Spitzer analýzou stylistických „odchylek“ od
jazykové normy autorův „psychologický etymon“, psychickou energii
individuálního tvůrce, pořádající jednotlivé složky díla. Od konce
dvacátých let se více soustřeďoval na dílo samé jako v sobě
uzavřenou jednotu a na průzkum jeho vnitřních vztahů. Pro obě tyto
fáze nicméně platí, že Spitzerova stylistika byla orientována na
hledání základního stavebního principu díla a jeho organizační
energie. Spitzer tak originálně řešil zadání, jež si uložil i
Mukařovského strukturalismus, když uvažoval o „sémantickém gestu“.
V jednotlivých studiiích zařazených do tohoto svazku Spitzer
analyzuje okcitánskou trobadorskou lyriku, Danta a Rabelaise, velké
zjevy španělského baroka, La Fontaina, Voltaira, Leopardiho,
Prousta a Butora. Ve všech těchto textech Spitzer jedinečně spojuje
filologickou mikroskopii s kulturně historickou makroskopií. Jak
napsal Benvenuto Terracini, „jazykový fakt se tu proměňuje ve
světelný bod, v jehož záři se choulí celý vesmír živoucího a
kypícího lidství“. Svazek doplňuje výběrová bibliografie a studie o
Spitzerově životě a díle.
První český výbor z díla jedné z nejoriginálnějších
osobností jazykovědy a literární vědy 20. století.
Spolu s velkými romanisty Karlem Vosslerem, Ernstem Robertem
Curtiem a Erichem Auerbachem byl představitelem polemické reakce na
pozitivistickou filologii a průkopníkem metodologických postupů,
které za jazykovými fakty dokážou zahlédnout tvůrčí individuum a
jeho osobní styl, za osobním stylem dobovou stylovou tendenci a od
ní pak dojít k panoramatickému pohledu na jednotlivé aspekty
kulturních dějin. Spitzer publikoval v pěti jazycích (němčině,
francouzštině, španělštině, italštině a angličtině) a ve svých
stylistických studiích se zabýval nejvýznamnějšími texty z oblasti
románských literatur, ale i literaturou německou a angloamerickou.
Přítomný výbor sestává ze dvou částí: v první části jsou
připomenuty Spitzerovy základní příspěvky teoretického a
metodologického charakteru, druhá část přináší jeho nejvýznamnější
romanistické studie. Literatura je pro Spitzera výsadním prostorem,
kde se lze dotknout kreativity lidského ducha, a stylistika je pro
něho jedinečným mostem mezi literaturou a jazykem. V počátcích své
odborné dráhy hledal Spitzer analýzou stylistických „odchylek“ od
jazykové normy autorův „psychologický etymon“, psychickou energii
individuálního tvůrce, pořádající jednotlivé složky díla. Od konce
dvacátých let se více soustřeďoval na dílo samé jako v sobě
uzavřenou jednotu a na průzkum jeho vnitřních vztahů. Pro obě tyto
fáze nicméně platí, že Spitzerova stylistika byla orientována na
hledání základního stavebního principu díla a jeho organizační
energie. Spitzer tak originálně řešil zadání, jež si uložil i
Mukařovského strukturalismus, když uvažoval o „sémantickém gestu“.
V jednotlivých studiiích zařazených do tohoto svazku Spitzer
analyzuje okcitánskou trobadorskou lyriku, Danta a Rabelaise, velké
zjevy španělského baroka, La Fontaina, Voltaira, Leopardiho,
Prousta a Butora. Ve všech těchto textech Spitzer jedinečně spojuje
filologickou mikroskopii s kulturně historickou makroskopií. Jak
napsal Benvenuto Terracini, „jazykový fakt se tu proměňuje ve
světelný bod, v jehož záři se choulí celý vesmír živoucího a
kypícího lidství“. Svazek doplňuje výběrová bibliografie a studie o
Spitzerově životě a díle.
První český výbor z díla jedné z nejoriginálnějších
osobností jazykovědy a literární vědy 20. století.
Spolu s velkými romanisty Karlem Vosslerem, Ernstem Robertem
Curtiem a Erichem Auerbachem byl představitelem polemické reakce na
pozitivistickou filologii a průkopníkem metodologických postupů,
které za jazykovými fakty dokážou zahlédnout tvůrčí individuum a
jeho osobní styl, za osobním stylem dobovou stylovou tendenci a od
ní pak dojít k panoramatickému pohledu na jednotlivé aspekty
kulturních dějin. Spitzer publikoval v pěti jazycích (němčině,
francouzštině, španělštině, italštině a angličtině) a ve svých
stylistických studiích se zabýval nejvýznamnějšími texty z oblasti
románských literatur, ale i literaturou německou a angloamerickou.
Přítomný výbor sestává ze dvou částí: v první části jsou
připomenuty Spitzerovy základní příspěvky teoretického a
metodologického charakteru, druhá část přináší jeho nejvýznamnější
romanistické studie. Literatura je pro Spitzera výsadním prostorem,
kde se lze dotknout kreativity lidského ducha, a stylistika je pro
něho jedinečným mostem mezi literaturou a jazykem. V počátcích své
odborné dráhy hledal Spitzer analýzou stylistických „odchylek“ od
jazykové normy autorův „psychologický etymon“, psychickou energii
individuálního tvůrce, pořádající jednotlivé složky díla. Od konce
dvacátých let se více soustřeďoval na dílo samé jako v sobě
uzavřenou jednotu a na průzkum jeho vnitřních vztahů. Pro obě tyto
fáze nicméně platí, že Spitzerova stylistika byla orientována na
hledání základního stavebního principu díla a jeho organizační
energie. Spitzer tak originálně řešil zadání, jež si uložil i
Mukařovského strukturalismus, když uvažoval o „sémantickém gestu“.
V jednotlivých studiiích zařazených do tohoto svazku Spitzer
analyzuje okcitánskou trobadorskou lyriku, Danta a Rabelaise, velké
zjevy španělského baroka, La Fontaina, Voltaira, Leopardiho,
Prousta a Butora. Ve všech těchto textech Spitzer jedinečně spojuje
filologickou mikroskopii s kulturně historickou makroskopií. Jak
napsal Benvenuto Terracini, „jazykový fakt se tu proměňuje ve
světelný bod, v jehož záři se choulí celý vesmír živoucího a
kypícího lidství“. Svazek doplňuje výběrová bibliografie a studie o
Spitzerově životě a díle.
Rok vydání: | 2010 |
Jazyk : | Čeština |
Druh: | 1 x kniha |
Vazba: | Pevná s přebalem matná |
Počet stran: | 606 |
Zařazení: | monografie • lingvistika • stylistika • textová analýza • románské literatury |
Mohlo by se vám také líbit..
-
Slovník cizích slov
Lumír Klimeš
-
Lexikon teorie literatury a kultury
Ansgar Nünning
-
Čeština - řeč a jazyk
Marie a kol. Čechová
-
Slovník českých spisovatelů
Samuel Titěra; Václav Vaněk; Věra Menclová
-
Čeština
Sobotíková Martina
-
Tajemství slov
Vlastimil Styblík
-
Čeština na dlani
Alois Bauer
-
Slovník spisovatelů
Martin Procházka; Zdeněk Stříbrný
-
Ivan Vyskočil a jeho neliteratura
Pavel Janoušek
-
Japonská literatura 712-1868
Švarcová Zdenka
-
Slovník vietnamské literatury
-
Slovník české frazeologie a idiomatiky 2
František Čermák
-
Ruský formalismus
P. Steiner
-
Jarní romance
Jaroslav Vrchlický; Martin Wels
-
Mapa české gramatiky INFOA
Stanislav Soják
-
Slovník české frazeologie a idiomatiky 4
František Čermák