Vítáme Vás, můžete se přihlásit nebo vytvořit účet.

Cart

product (empty)

Košík je prázdný

Zboží celkem: 0 Kč

Termín obdržení zásilky
Česká pošta	Pátek 06.12
PPL	Pátek 06.12
Osobní odběr	Pondělí 09.12
Termíny jsou pouze orientační a mohou se lišit podle zvoleného typu platby. O Průběhu zásilky Vás budeme informovat e-mailem.
Při nákupu většího množství produktů negarantujeme dodání do zobrazeného data

Sedna aneb Láska k životu

12 %

318 Kč 360 Kč

Sleva až 70% u třetiny knih

Popis knihy

Hans Peter Duerr, etnolog a historik kultury, působící v současné době jako profesor v Brémách, prochází ve své knize různými prehistorickými a novodobými kulturními primitivními kulturami a zabývá se otázkou vztahu člověka ke světu. Sedna je eskymácká bohyně, ke které se šaman vypravuje pro zvěř v dobách nouze. Jeho sestup do Sedniny říše provází rituál, při němž muži volně souloží se ženami, aby Matku všeho živého potěšili a povzbudili k vydání zvěře. Duerr čtenáře seznamuje s podobnými tradicemi u nejrůznějších lovecko-sběračských národů po celém světě a ukazuje, že tyto obřady (např. Sluneční tanec u prérijních Indiánů) sice byly výrazem úsilí do přírody zasáhnout, zároveň ale nevnucovaly nic, na co by nebyla sama připravena. Šlo zde spíše o paradigmatické jednání, které mělo člověka i přírodu obrodit a přivést do kontaktu s kořeny života. Regenerační obřady, provázené často obřady sexuálního rázu, sledujeme potom ještě u prvních zemědělců a setkáváme se s jejich pozvolným zánikem ve světě, ve kterém Velkou bohyni vystřídala solární božstva. Kniha se člení do tří oddílů. V prvním se seznamujeme s rituály regenerace u lovců a sběračů. Duerr se s tématem vypořádal v imponující šíři. Vedle témat etnologických (např. Chata Nového života, Stará žena pod vodopádem a Žlutovlasá panna, Matka mrožů) se zaměřil i na aktuální otázky z prehistorie (V břichu země, Šaman a zvířecí žena, Venuše doby ledové). Vzhledem k tomu, že obecná etnologie či kulturní antropologie je u nás pořád ještě popelkou, jsou mnohá zde pojednávaná témata - např. spojitost lovecké magie s obřady regenerace - českému čtenáři předložena vůbec poprvé. V druhém díle začíná u Velké bohyně prvních maloasijských měst (Leopardí žena a supí samice) a zabývá se jejími proměnami v raných civilizacích Blízkého východu a v Egyptě (Býk své matky, Roztrhání milence). Bohyně klasických antických kultur jsou pojednávány v kapitolách Roztrhání milence, Paní labyrintu, Persefonin klín. Poslední oddíl nese titul Pokusy o útěk a zabývá se otázkou, proč dnes požívají takové popularity myšlenkové směry, kterým je společná touha utéct ze světa a chmurná vize lidského údělu (Veškerý život je utrpení), a které v protikladu ke dříve pojednaným kulturním vzorům nechovají nejmenší péči o udržení života. V této poloze se kniha zabývá také vztahem ke smrti (když už je jejím podtitulem Láska k životu) v různých kulturách. Duerrova kniha je důležitým příspěvkem k rozvoji české kulturní antropologie s přímým pozitivním dopadem do dalších oborů jako jsou prehistorie, etnologie, historie, religionistika, filosofie a kulturní historie vůbec. Hans Peter Duerr, etnolog a historik kultury, působící v současné době jako profesor v Brémách, prochází ve své knize různými prehistorickými a novodobými kulturními primitivními kulturami a zabývá se otázkou vztahu člověka ke světu. Sedna je eskymácká bohyně, ke které se šaman vypravuje pro zvěř v dobách nouze. Jeho sestup do Sedniny říše provází rituál, při němž muži volně souloží se ženami, aby Matku všeho živého potěšili a povzbudili k vydání zvěře. Duerr čtenáře seznamuje s podobnými tradicemi u nejrůznějších lovecko-sběračských národů po celém světě a ukazuje, že tyto obřady (např. Sluneční tanec u prérijních Indiánů) sice byly výrazem úsilí do přírody zasáhnout, zároveň ale nevnucovaly nic, na co by nebyla sama připravena. Šlo zde spíše o paradigmatické jednání, které mělo člověka i přírodu obrodit a přivést do kontaktu s kořeny života. Regenerační obřady, provázené často obřady sexuálního rázu, sledujeme potom ještě u prvních zemědělců a setkáváme se s jejich pozvolným zánikem ve světě, ve kterém Velkou bohyni vystřídala solární božstva. Kniha se člení do tří oddílů. V prvním se seznamujeme s rituály regenerace u lovců a sběračů. Duerr se s tématem vypořádal v imponující šíři. Vedle témat etnologických (např. Chata Nového života, Stará žena pod vodopádem a Žlutovlasá panna, Matka mrožů) se zaměřil i na aktuální otázky z prehistorie (V břichu země, Šaman a zvířecí žena, Venuše doby ledové). Vzhledem k tomu, že obecná etnologie či kulturní antropologie je u nás pořád ještě popelkou, jsou mnohá zde pojednávaná témata - např. spojitost lovecké magie s obřady regenerace - českému čtenáři předložena vůbec poprvé. V druhém díle začíná u Velké bohyně prvních maloasijských měst (Leopardí žena a supí samice) a zabývá se jejími proměnami v raných civilizacích Blízkého východu a v Egyptě (Býk své matky, Roztrhání milence). Bohyně klasických antických kultur jsou pojednávány v kapitolách Roztrhání milence, Paní labyrintu, Persefonin klín. Poslední oddíl nese titul Pokusy o útěk a zabývá se otázkou, proč dnes požívají takové popularity myšlenkové směry, kterým je společná touha utéct ze světa a chmurná vize lidského údělu (Veškerý život je utrpení), a které v protikladu ke dříve pojednaným kulturním vzorům nechovají nejmenší péči o udržení života. V této poloze se kniha zabývá také vztahem ke smrti (když už je jejím podtitulem Láska k životu) v různých kulturách. Duerrova kniha je důležitým příspěvkem k rozvoji české kulturní antropologie s přímým pozitivním dopadem do dalších oborů jako jsou prehistorie, etnologie, historie, religionistika, filosofie a kulturní historie vůbec. Hans Peter Duerr, etnolog a historik kultury, působící v současné době jako profesor v Brémách, prochází ve své knize různými prehistorickými a novodobými kulturními primitivními kulturami a zabývá se otázkou vztahu člověka ke světu. Sedna je eskymácká bohyně, ke které se šaman vypravuje pro zvěř v dobách nouze. Jeho sestup do Sedniny říše provází rituál, při němž muži volně souloží se ženami, aby Matku všeho živého potěšili a povzbudili k vydání zvěře. Duerr čtenáře seznamuje s podobnými tradicemi u nejrůznějších lovecko-sběračských národů po celém světě a ukazuje, že tyto obřady (např. Sluneční tanec u prérijních Indiánů) sice byly výrazem úsilí do přírody zasáhnout, zároveň ale nevnucovaly nic, na co by nebyla sama připravena. Šlo zde spíše o paradigmatické jednání, které mělo člověka i přírodu obrodit a přivést do kontaktu s kořeny života. Regenerační obřady, provázené často obřady sexuálního rázu, sledujeme potom ještě u prvních zemědělců a setkáváme se s jejich pozvolným zánikem ve světě, ve kterém Velkou bohyni vystřídala solární božstva. Kniha se člení do tří oddílů. V prvním se seznamujeme s rituály regenerace u lovců a sběračů. Duerr se s tématem vypořádal v imponující šíři. Vedle témat etnologických (např. Chata Nového života, Stará žena pod vodopádem a Žlutovlasá panna, Matka mrožů) se zaměřil i na aktuální otázky z prehistorie (V břichu země, Šaman a zvířecí žena, Venuše doby ledové). Vzhledem k tomu, že obecná etnologie či kulturní antropologie je u nás pořád ještě popelkou, jsou mnohá zde pojednávaná témata - např. spojitost lovecké magie s obřady regenerace - českému čtenáři předložena vůbec poprvé. V druhém díle začíná u Velké bohyně prvních maloasijských měst (Leopardí žena a supí samice) a zabývá se jejími proměnami v raných civilizacích Blízkého východu a v Egyptě (Býk své matky, Roztrhání milence). Bohyně klasických antických kultur jsou pojednávány v kapitolách Roztrhání milence, Paní labyrintu, Persefonin klín. Poslední oddíl nese titul Pokusy o útěk a zabývá se otázkou, proč dnes požívají takové popularity myšlenkové směry, kterým je společná touha utéct ze světa a chmurná vize lidského údělu (Veškerý život je utrpení), a které v protikladu ke dříve pojednaným kulturním vzorům nechovají nejmenší péči o udržení života. V této poloze se kniha zabývá také vztahem ke smrti (když už je jejím podtitulem Láska k životu) v různých kulturách. Duerrova kniha je důležitým příspěvkem k rozvoji české kulturní antropologie s přímým pozitivním dopadem do dalších oborů jako jsou prehistorie, etnologie, historie, religionistika, filosofie a kulturní historie vůbec. Hans Peter Duerr, etnolog a historik kultury, působící v současné době jako profesor v Brémách, prochází ve své knize různými prehistorickými a novodobými kulturními primitivními kulturami a zabývá se otázkou vztahu člověka ke světu. Sedna je eskymácká bohyně, ke které se šaman vypravuje pro zvěř v dobách nouze. Jeho sestup do Sedniny říše provází rituál, při němž muži volně souloží se ženami, aby Matku všeho živého potěšili a povzbudili k vydání zvěře. Duerr čtenáře seznamuje s podobnými tradicemi u nejrůznějších lovecko-sběračských národů po celém světě a ukazuje, že tyto obřady (např. Sluneční tanec u prérijních Indiánů) sice byly výrazem úsilí do přírody zasáhnout, zároveň ale nevnucovaly nic, na co by nebyla sama připravena. Šlo zde spíše o paradigmatické jednání, které mělo člověka i přírodu obrodit a přivést do kontaktu s kořeny života. Regenerační obřady, provázené často obřady sexuálního rázu, sledujeme potom ještě u prvních zemědělců a setkáváme se s jejich pozvolným zánikem ve světě, ve kterém Velkou bohyni vystřídala solární božstva. Kniha se člení do tří oddílů. V prvním se seznamujeme s rituály regenerace u lovců a sběračů. Duerr se s tématem vypořádal v imponující šíři. Vedle témat etnologických (např. Chata Nového života, Stará žena pod vodopádem a Žlutovlasá panna, Matka mrožů) se zaměřil i na aktuální otázky z prehistorie (V břichu země, Šaman a zvířecí žena, Venuše doby ledové). Vzhledem k tomu, že obecná etnologie či kulturní antropologie je u nás pořád ještě popelkou, jsou mnohá zde pojednávaná témata - např. spojitost lovecké magie s obřady regenerace - českému čtenáři předložena vůbec poprvé. V druhém díle začíná u Velké bohyně prvních maloasijských měst (Leopardí žena a supí samice) a zabývá se jejími proměnami v raných civilizacích Blízkého východu a v Egyptě (Býk své matky, Roztrhání milence). Bohyně klasických antických kultur jsou pojednávány v kapitolách Roztrhání milence, Paní labyrintu, Persefonin klín. Poslední oddíl nese titul Pokusy o útěk a zabývá se otázkou, proč dnes požívají takové popularity myšlenkové směry, kterým je společná touha utéct ze světa a chmurná vize lidského údělu (Veškerý život je utrpení), a které v protikladu ke dříve pojednaným kulturním vzorům nechovají nejmenší péči o udržení života. V této poloze se kniha zabývá také vztahem ke smrti (když už je jejím podtitulem Láska k životu) v různých kulturách. Duerrova kniha je důležitým příspěvkem k rozvoji české kulturní antropologie s přímým pozitivním dopadem do dalších oborů jako jsou prehistorie, etnologie, historie, religionistika, filosofie a kulturní historie vůbec. Hans Peter Duerr, etnolog a historik kultury, působící v současné době jako profesor v Brémách, prochází ve své knize různými prehistorickými a novodobými kulturními primitivními kulturami a zabývá se otázkou vztahu člověka ke světu. Sedna je eskymácká bohyně, ke které se šaman vypravuje pro zvěř v dobách nouze. Jeho sestup do Sedniny říše provází rituál, při němž muži volně souloží se ženami, aby Matku všeho živého potěšili a povzbudili k vydání zvěře. Duerr čtenáře seznamuje s podobnými tradicemi u nejrůznějších lovecko-sběračských národů po celém světě a ukazuje, že tyto obřady (např. Sluneční tanec u prérijních Indiánů) sice byly výrazem úsilí do přírody zasáhnout, zároveň ale nevnucovaly nic, na co by nebyla sama připravena. Šlo zde spíše o paradigmatické jednání, které mělo člověka i přírodu obrodit a přivést do kontaktu s kořeny života. Regenerační obřady, provázené často obřady sexuálního rázu, sledujeme potom ještě u prvních zemědělců a setkáváme se s jejich pozvolným zánikem ve světě, ve kterém Velkou bohyni vystřídala solární božstva. Kniha se člení do tří oddílů. V prvním se seznamujeme s rituály regenerace u lovců a sběračů. Duerr se s tématem vypořádal v imponující šíři. Vedle témat etnologických (např. Chata Nového života, Stará žena pod vodopádem a Žlutovlasá panna, Matka mrožů) se zaměřil i na aktuální otázky z prehistorie (V břichu země, Šaman a zvířecí žena, Venuše doby ledové). Vzhledem k tomu, že obecná etnologie či kulturní antropologie je u nás pořád ještě popelkou, jsou mnohá zde pojednávaná témata - např. spojitost lovecké magie s obřady regenerace - českému čtenáři předložena vůbec poprvé. V druhém díle začíná u Velké bohyně prvních maloasijských měst (Leopardí žena a supí samice) a zabývá se jejími proměnami v raných civilizacích Blízkého východu a v Egyptě (Býk své matky, Roztrhání milence). Bohyně klasických antických kultur jsou pojednávány v kapitolách Roztrhání milence, Paní labyrintu, Persefonin klín. Poslední oddíl nese titul Pokusy o útěk a zabývá se otázkou, proč dnes požívají takové popularity myšlenkové směry, kterým je společná touha utéct ze světa a chmurná vize lidského údělu (Veškerý život je utrpení), a které v protikladu ke dříve pojednaným kulturním vzorům nechovají nejmenší péči o udržení života. V této poloze se kniha zabývá také vztahem ke smrti (když už je jejím podtitulem Láska k životu) v různých kulturách. Duerrova kniha je důležitým příspěvkem k rozvoji české kulturní antropologie s přímým pozitivním dopadem do dalších oborů jako jsou prehistorie, etnologie, historie, religionistika, filosofie a kulturní historie vůbec. Hans Peter Duerr, etnolog a historik kultury, působící v současné době jako profesor v Brémách, prochází ve své knize různými prehistorickými a novodobými kulturními primitivními kulturami a zabývá se otázkou vztahu člověka ke světu. Sedna je eskymácká bohyně, ke které se šaman vypravuje pro zvěř v dobách nouze. Jeho sestup do Sedniny říše provází rituál, při němž muži volně souloží se ženami, aby Matku všeho živého potěšili a povzbudili k vydání zvěře. Duerr čtenáře seznamuje s podobnými tradicemi u nejrůznějších lovecko-sběračských národů po celém světě a ukazuje, že tyto obřady (např. Sluneční tanec u prérijních Indiánů) sice byly výrazem úsilí do přírody zasáhnout, zároveň ale nevnucovaly nic, na co by nebyla sama připravena. Šlo zde spíše o paradigmatické jednání, které mělo člověka i přírodu obrodit a přivést do kontaktu s kořeny života. Regenerační obřady, provázené často obřady sexuálního rázu, sledujeme potom ještě u prvních zemědělců a setkáváme se s jejich pozvolným zánikem ve světě, ve kterém Velkou bohyni vystřídala solární božstva. Kniha se člení do tří oddílů. V prvním se seznamujeme s rituály regenerace u lovců a sběračů. Duerr se s tématem vypořádal v imponující šíři. Vedle témat etnologických (např. Chata Nového života, Stará žena pod vodopádem a Žlutovlasá panna, Matka mrožů) se zaměřil i na aktuální otázky z prehistorie (V břichu země, Šaman a zvířecí žena, Venuše doby ledové). Vzhledem k tomu, že obecná etnologie či kulturní antropologie je u nás pořád ještě popelkou, jsou mnohá zde pojednávaná témata - např. spojitost lovecké magie s obřady regenerace - českému čtenáři předložena vůbec poprvé. V druhém díle začíná u Velké bohyně prvních maloasijských měst (Leopardí žena a supí samice) a zabývá se jejími proměnami v raných civilizacích Blízkého východu a v Egyptě (Býk své matky, Roztrhání milence). Bohyně klasických antických kultur jsou pojednávány v kapitolách Roztrhání milence, Paní labyrintu, Persefonin klín. Poslední oddíl nese titul Pokusy o útěk a zabývá se otázkou, proč dnes požívají takové popularity myšlenkové směry, kterým je společná touha utéct ze světa a chmurná vize lidského údělu (Veškerý život je utrpení), a které v protikladu ke dříve pojednaným kulturním vzorům nechovají nejmenší péči o udržení života. V této poloze se kniha zabývá také vztahem ke smrti (když už je jejím podtitulem Láska k životu) v různých kulturách. Duerrova kniha je důležitým příspěvkem k rozvoji české kulturní antropologie s přímým pozitivním dopadem do dalších oborů jako jsou prehistorie, etnologie, historie, religionistika, filosofie a kulturní historie vůbec. Hans Peter Duerr, etnolog a historik kultury, působící v současné době jako profesor v Brémách, prochází ve své knize různými prehistorickými a novodobými kulturními primitivními kulturami a zabývá se otázkou vztahu člověka ke světu. Sedna je eskymácká bohyně, ke které se šaman vypravuje pro zvěř v dobách nouze. Jeho sestup do Sedniny říše provází rituál, při němž muži volně souloží se ženami, aby Matku všeho živého potěšili a povzbudili k vydání zvěře. Duerr čtenáře seznamuje s podobnými tradicemi u nejrůznějších lovecko-sběračských národů po celém světě a ukazuje, že tyto obřady (např. Sluneční tanec u prérijních Indiánů) sice byly výrazem úsilí do přírody zasáhnout, zároveň ale nevnucovaly nic, na co by nebyla sama připravena. Šlo zde spíše o paradigmatické jednání, které mělo člověka i přírodu obrodit a přivést do kontaktu s kořeny života. Regenerační obřady, provázené často obřady sexuálního rázu, sledujeme potom ještě u prvních zemědělců a setkáváme se s jejich pozvolným zánikem ve světě, ve kterém Velkou bohyni vystřídala solární božstva. Kniha se člení do tří oddílů. V prvním se seznamujeme s rituály regenerace u lovců a sběračů. Duerr se s tématem vypořádal v imponující šíři. Vedle témat etnologických (např. Chata Nového života, Stará žena pod vodopádem a Žlutovlasá panna, Matka mrožů) se zaměřil i na aktuální otázky z prehistorie (V břichu země, Šaman a zvířecí žena, Venuše doby ledové). Vzhledem k tomu, že obecná etnologie či kulturní antropologie je u nás pořád ještě popelkou, jsou mnohá zde pojednávaná témata - např. spojitost lovecké magie s obřady regenerace - českému čtenáři předložena vůbec poprvé. V druhém díle začíná u Velké bohyně prvních maloasijských měst (Leopardí žena a supí samice) a zabývá se jejími proměnami v raných civilizacích Blízkého východu a v Egyptě (Býk své matky, Roztrhání milence). Bohyně klasických antických kultur jsou pojednávány v kapitolách Roztrhání milence, Paní labyrintu, Persefonin klín. Poslední oddíl nese titul Pokusy o útěk a zabývá se otázkou, proč dnes požívají takové popularity myšlenkové směry, kterým je společná touha utéct ze světa a chmurná vize lidského údělu (Veškerý život je utrpení), a které v protikladu ke dříve pojednaným kulturním vzorům nechovají nejmenší péči o udržení života. V této poloze se kniha zabývá také vztahem ke smrti (když už je jejím podtitulem Láska k životu) v různých kulturách. Duerrova kniha je důležitým příspěvkem k rozvoji české kulturní antropologie s přímým pozitivním dopadem do dalších oborů jako jsou prehistorie, etnologie, historie, religionistika, filosofie a kulturní historie vůbec. Hans Peter Duerr, etnolog a historik kultury, působící v současné době jako profesor v Brémách, prochází ve své knize různými prehistorickými a novodobými kulturními primitivními kulturami a zabývá se otázkou vztahu člověka ke světu. Sedna je eskymácká bohyně, ke které se šaman vypravuje pro zvěř v dobách nouze. Jeho sestup do Sedniny říše provází rituál, při němž muži volně souloží se ženami, aby Matku všeho živého potěšili a povzbudili k vydání zvěře. Duerr čtenáře seznamuje s podobnými tradicemi u nejrůznějších lovecko-sběračských národů po celém světě a ukazuje, že tyto obřady (např. Sluneční tanec u prérijních Indiánů) sice byly výrazem úsilí do přírody zasáhnout, zároveň ale nevnucovaly nic, na co by nebyla sama připravena. Šlo zde spíše o paradigmatické jednání, které mělo člověka i přírodu obrodit a přivést do kontaktu s kořeny života. Regenerační obřady, provázené často obřady sexuálního rázu, sledujeme potom ještě u prvních zemědělců a setkáváme se s jejich pozvolným zánikem ve světě, ve kterém Velkou bohyni vystřídala solární božstva. Kniha se člení do tří oddílů. V prvním se seznamujeme s rituály regenerace u lovců a sběračů. Duerr se s tématem vypořádal v imponující šíři. Vedle témat etnologických (např. Chata Nového života, Stará žena pod vodopádem a Žlutovlasá panna, Matka mrožů) se zaměřil i na aktuální otázky z prehistorie (V břichu země, Šaman a zvířecí žena, Venuše doby ledové). Vzhledem k tomu, že obecná etnologie či kulturní antropologie je u nás pořád ještě popelkou, jsou mnohá zde pojednávaná témata - např. spojitost lovecké magie s obřady regenerace - českému čtenáři předložena vůbec poprvé. V druhém díle začíná u Velké bohyně prvních maloasijských měst (Leopardí žena a supí samice) a zabývá se jejími proměnami v raných civilizacích Blízkého východu a v Egyptě (Býk své matky, Roztrhání milence). Bohyně klasických antických kultur jsou pojednávány v kapitolách Roztrhání milence, Paní labyrintu, Persefonin klín. Poslední oddíl nese titul Pokusy o útěk a zabývá se otázkou, proč dnes požívají takové popularity myšlenkové směry, kterým je společná touha utéct ze světa a chmurná vize lidského údělu (Veškerý život je utrpení), a které v protikladu ke dříve pojednaným kulturním vzorům nechovají nejmenší péči o udržení života. V této poloze se kniha zabývá také vztahem ke smrti (když už je jejím podtitulem Láska k životu) v různých kulturách. Duerrova kniha je důležitým příspěvkem k rozvoji české kulturní antropologie s přímým pozitivním dopadem do dalších oborů jako jsou prehistorie, etnologie, historie, religionistika, filosofie a kulturní historie vůbec. Hans Peter Duerr, etnolog a historik kultury, působící v současné době jako profesor v Brémách, prochází ve své knize různými prehistorickými a novodobými kulturními primitivními kulturami a zabývá se otázkou vztahu člověka ke světu. Sedna je eskymácká bohyně, ke které se šaman vypravuje pro zvěř v dobách nouze. Jeho sestup do Sedniny říše provází rituál, při němž muži volně souloží se ženami, aby Matku všeho živého potěšili a povzbudili k vydání zvěře. Duerr čtenáře seznamuje s podobnými tradicemi u nejrůznějších lovecko-sběračských národů po celém světě a ukazuje, že tyto obřady (např. Sluneční tanec u prérijních Indiánů) sice byly výrazem úsilí do přírody zasáhnout, zároveň ale nevnucovaly nic, na co by nebyla sama připravena. Šlo zde spíše o paradigmatické jednání, které mělo člověka i přírodu obrodit a přivést do kontaktu s kořeny života. Regenerační obřady, provázené často obřady sexuálního rázu, sledujeme potom ještě u prvních zemědělců a setkáváme se s jejich pozvolným zánikem ve světě, ve kterém Velkou bohyni vystřídala solární božstva. Kniha se člení do tří oddílů. V prvním se seznamujeme s rituály regenerace u lovců a sběračů. Duerr se s tématem vypořádal v imponující šíři. Vedle témat etnologických (např. Chata Nového života, Stará žena pod vodopádem a Žlutovlasá panna, Matka mrožů) se zaměřil i na aktuální otázky z prehistorie (V břichu země, Šaman a zvířecí žena, Venuše doby ledové). Vzhledem k tomu, že obecná etnologie či kulturní antropologie je u nás pořád ještě popelkou, jsou mnohá zde pojednávaná témata - např. spojitost lovecké magie s obřady regenerace - českému čtenáři předložena vůbec poprvé. V druhém díle začíná u Velké bohyně prvních maloasijských měst (Leopardí žena a supí samice) a zabývá se jejími proměnami v raných civilizacích Blízkého východu a v Egyptě (Býk své matky, Roztrhání milence). Bohyně klasických antických kultur jsou pojednávány v kapitolách Roztrhání milence, Paní labyrintu, Persefonin klín. Poslední oddíl nese titul Pokusy o útěk a zabývá se otázkou, proč dnes požívají takové popularity myšlenkové směry, kterým je společná touha utéct ze světa a chmurná vize lidského údělu (Veškerý život je utrpení), a které v protikladu ke dříve pojednaným kulturním vzorům nechovají nejmenší péči o udržení života. V této poloze se kniha zabývá také vztahem ke smrti (když už je jejím podtitulem Láska k životu) v různých kulturách. Duerrova kniha je důležitým příspěvkem k rozvoji české kulturní antropologie s přímým pozitivním dopadem do dalších oborů jako jsou prehistorie, etnologie, historie, religionistika, filosofie a kulturní historie vůbec.

Rok vydání:	1997
Jazyk :	Čeština
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	416
Zařazení:	studie • šamanismus • rituály a obřady • náboženský kult • Velká matka (bohyně)