Latina

Latina patří mezi indoevropské jazyky. Mluvili jí původně obyvatelé Latia (Řím a kraj v okolí). S tím, jak si Římané postupně podmaňovali své sousedy, pronikala latina do vzdálenějších oblastí, až se rozšířila po celém Středozemí. Po pádu Římské říše začala být latina vytlačována národními jazyky. Ale nezanikla, stala se mezinárodním jazykem, který se používal v církvi, diplomacii, na univerzitách i v úředním styku (zejména v Uhrách, když ještě Maďaři neměli společný jazyk). Přibližně do poloviny období humanismu jsou odborná díla psána v podstatě výlučně latinsky, neboť žádný jiný jazyk nebyl v té době v Evropě tak rozvinutý a zároveň rozšířený. Pro starší generace patřila znalost latiny nedílně ke klasickému vzdělání a na gymnáziu se z ní maturovalo. I v současné době se latina na středních školách (zdravotnických, na gymnáziích jako nepovinný předmět) vyučuje. Nicméně pro mladé lidi není latinský jazyk tolik atraktivní, protože nemají představu, jak by ho uplatnili. Seznamují se s ním až při studiu historických oborů, medicíny, veteriny nebo teologie. Latina ovšem pronikla do mnoha dalších oborů, například práva - český právní řád totiž vychází z římského práva, proto se zde používá latinská terminologie. Znalost latiny je výhodná i v lingvistice - může pomoct k lepšímu pochopení významu cizích slov a hlavně ke snazšímu zvládnutí dalších jazyků, které z latiny vycházejí, jako je španělština, italština, francouzština aj. Učit se latinu se určitě vyplatí, v neposlední řadě je to krásný jazyk s bohatou historií.

Lingua latina